Mutantní modrá krev naší přední industriální zrůdnosti, Kaspar von Urbach s novým materiálem, odhaluje dvě odlišné polohy: poslední smích (absentující smíšek) a mentální posilovna.
Pokud máte rádi, nebo si dokonce libujete ve zvukových záznamech průmyslového hluku, musíte chápat slabost pro ladění rádia. A takové jsou i koncerty Kaspar von Urbach: jednou nahoře, jednou hluboko pod úrovní napojení, ambientní ohledávání zvuků i žahavě chladná smršť, chvíli blízko, chvíli dál, bytosti se zjevujou, ale ne každou lze zahlédnout do záhybů. Last Laugh je smíchem, kterým se baví, ale zároveň se nedá dohlédnout, o co přesně jde, kdo se směje v jakém pořadí a čemu.
Poměrně jasně strukturovaný, temný vál je záznamem koncertní improvizace z olomuckého klubu 15 minut a téměř padesát minut z této čtvrthodinky je tak akorát, abyste měli dost a zároveň se k desce brzo vrátili. Textové útržky jsou vybrané pečlivě a stále rezonují, slova jako „kontingent", „volby" nebo mantricky se opakující vzorec „medium is a message", kde message je spíš masáž než vzkaz, či obojí, tělesný štempl.
Druhá půle je o něco abstraktnější, krajina za neklidným zrcadlem, továrními vraty i v pustině za poslední halou, tam kde svítí velký hvězdy a zvěř čeká na svá jména. Tahle muzika nebudí ze sna, spíš se vkrádá do krve a čeká.
Kdo se směje naposled, ten se směje poslední...
Birds Build Nests Underground - Cold Dreams (CD-R, 2009, KLaNGundKRaCH)
Kaspar von Urbach - The Last Laugh (CD-R, 2009, KLaNGundKRaCH)
KASPAR VON URBACH - THE LAST LAUGH (CDR by Klang Und Krach)
An odd release here by the noise band Kaspar von Urbach. Two pieces, one lasting just five minutes and one forty-eight. The latter begins with the voice of Burroughs, quoting Gysin about 'literature being fifty years behind painting', and somewhere in the piece we hear McLuhan's 'the medium is the massage' as a loop. All set to a sound collage of sorts. There are noise bits of them rambling on some sheets of metal, electronic (guitar pedals), but what makes this release more interesting than the usual noise bunch, is the fact that Kaspar von Urach knows how to pull back. They build in moments of relative silence, although not as 'microsound' as some of the bits on 'Selfbondage' (see Vital Weekly 656), which was throughout a better release. That one was a mixture of styles (ambient, microsound, folk noir, noise) and I was wondering which style they would pick to explore. It was noise in the end and while they don't do a bad job, this release didn't please me that much. Maybe a solid mixture of noise and say microsound would be a thing for them. The ideas are there, just needs shaping.
BIRDS BUILD NESTS UNDERGROUND - COLD DREAMS (CDR by Klang Und Krach)
Behind Birds Build Nests Underground we find Michal Brunclik and Petr Ferenc, who are armed with a bunch turntables, vinyl records and loops create their work 'Cold Dreams'. It takes a while before I realized that they use vinyl only, which was nice, but somewhere around the ten minute mark things dawned on me. That's not bad, since I must admit I am not the biggest lover of works like this. Even when I like the music itself, I keep thinking: well, this is made with sounds other people have produced in the first place. I think Birds Build Nests Underground do a nice job, sometimes it stays a bit too long in a loop, and some of the fades are a bit crude, but its nice enough though. More the kind of stuff you should witness in an intimate setting in a small concert space, rather than play at home, I think. Which makes me wonder why people actually release music like this.
Frans De Waard
http://www.vitalweekly.net/
Aktuální rozpoložení pražských Kaspar Von Urbach výstižně ilustruje syntéza klasických rockových nástrojů a originálních vyluzovačů hluku. Ve stejném duchu charakteristické je rovněž jejich použití, kdy kytara může plodit zvukové distorze, zatímco šramoty různých předmětů vytváří na ambientních plochách se rozprostírající, ale i úsečně intenzivní industriální harmonie.
Na úvod nelze nezmínit výrazný, úderný, nadstandardní obal. Z dálky evokuje "klišovitě metalový krvák s pentagramem", ovšem po bližším ohledání najdete realistický cár flákoty, nepříjemně stažený a prořízlý černým provazem. Výmluvné foto, oživené vkusným fontem. Ani druhá strana obalu není bez evokací. Čerstvé kuřecí (?) může slečně se slabší náturou připomenout, barvou i vzledem rozmačkaných mandarinek, její pomerančovou kůži. Ale takové Kašpary neposlouchají, takže je to naprosto zcestná myšlenka.Kontakt: www.klangundkrach.net
RadeK.K.
p.s. Refrén první skladby mi nenaskočil, ale po opětovném poslechu a dráždění mozkových závitů... Nevím, nevím, to snad dříve padne „most na rozbouřenou vodu“, než bych to prozradil. Dozajista je to podobnost čistě náhodná. Čekám na reakci kapely…
Pražské D.I.Y. vydavatelství KLaNGundKRaCH (profil viz A2 č. 7/2008) přišlo se dvěma novými nahrávkami: Selfbondage skupiny Kaspar von Urbach a prvotinou sólového projektu anonymního hudebníka, který si říká Head in Body. Obě novinky mají společné zejména to, že v našem hudebním prostředí nemají obdoby.
O výrazné stylové změně, jíž hudebníci seskupení kolem Kaspar von Urbach, potažmo KLaNGundKRaCH prošli, jsme se již na stránkách A2 zmiňovali v souvislosti s jejich vedlejšími projekty. Před nedávnem vydaná deska Selfbondage tuto změnu potvrzuje definitivně – manýristická industriálně-písňová podoba z předchozích alb se zradikalizovala a svázala elektronickými chuchvalci, ale zároveň píseň ani melodii přímo nezavrhuje. A tato kombinace nové podobě KvU znatelně svědčí.
Zapřahám ohnivého koně, ať hříva plane planinou lásko má, tmy není nikdy dost a pekelní tvorové úchylného sexu mají kukly Ku-Klux-Klan. Ne, pohled dovnitř nikdy neskýtal příliš nadějí a mladí bohové míří na děsivá výsluní. Kaspar von Urbach – jedna z nejzajímavějších formací, které jsem spatřil minulý rok. Úkaz.
