Maskovaný anonym Head in Body je objev minulého roku. Ač pod hlavičkou KLaNGundKRaCH, nejde ruku v ruce s převážně noisovou produkcí labelu. Minimalistická lo-fi elektronika jako song-writerismus? Jsi zdravý?
Psychotrance. Klaustrofobní minimal.
Když sami KLaNGundKRaCH označují Head in body jako černého koně labelu, nemusí to být jen velkorysá vějička. Head in body se jednak vyděluje svým pojetím ticha, jednak vedle intenzivních noisových masáží dalších projektů je tohle opravdu písničkářství. Znepokojující hudba za minimálních prostředků. Richie hawtin bez tváře, richie hawtin jako prázdné tělo, demonstrující maska. Zraněná image vyžaduje opačný průnik, vnější fak.
Subliminal potřebuje lehký noisový závoj, bez něj nejde nikam a November Növelet už jsou disco wave, čumák do minulosti a společenský oděv, jakkoliv úchylný. Německý label Galakthorrö? Ale jistě: Pro Extremis Pro Galakthorrö. Nic není tak horké, za některými projekty si není těžké představit Moimira Papeže. Ale zatímco Herz Juehning jde od písničky k její relativizaci, Head in body postupuje opačným směrem, open your eyes. Hermann Kopp zas ohýbá klasické nástroje do vážně filmové religiozity, půvab smrti can dance. A tak nejblíže je duo Haus Arafna.
Aka Plastikman je to správné alter ego Richie Hawtina, ale mluvim o klidném konceptu DE9 / Transitions a ne o minimal rave ani o věcech, evokujících trans europe express.
Head in body je ovšem tajemnější a špinavější, proti hladké lince prostoru staví glitche a malinkatá ruchadla, filtruje hlas do neutrálních bestií, zcizuje každý lidský dotek maskou a téměř neznatelným smíchem. Záchvěvy industriálního ambientu vyžadují jen dvě ruce a cokoliv z pokoje. Temnější a uměřenější poloha brněnské Mateřídoušky, bez té fantaskní ornamentalistiky, bez pohlavních pohádek.
Vím, jak dýchá tělo. Živá pumpa v pouštní hale.
Cecil Cobalt
Žádné komentáře:
Okomentovat