Debutové album No.Pavarotti je jedním z přístupnějších počinů pražského vydavatelství Klangundkrach. Tvrzení této dvojice, že hrají „doom-pop“ je však nutno brát s rezervou. Posluchače bude v tomto případě oblažovat spíše temný ambient, byť velmi povedený.Ačkoliv se pražské vydavatelství Klangundkrach pohybuje převážně ve vodách industriálu či noise, většina jejich titulů neterorizuje posluchače razantními zvukovými výplachy a soustředí se spíše na klidnější stránku těchto žánrů. Debutové album projektu No.Pavarotti, který tvoří Jan Klamm z Kaspar Von Urbach a netradiční písničkář Rouilleux, je v tomto ohledu snad vůbec nejdál. Nahrávka je to sice dle očekávání značně potemnělá, používá však převážně ambientní postupy a její celkové vyznění je spíše meditativní. Hodně potěší zvuk, který je skutečně vynikající, a to i v porovnání se stylově spřízněnými deskami ze zahraničí.
Zvukově nejagresivnější kompozicí na albu je hned krátké intro Here They Come, jehož vysoké kakofonické pískavé zvuky znějí, jako by někdo týral gumovou kachničku do koupele. Po ní však následují čtyři rozsáhlé a poklidné kompozice, jejichž průměrná délka přesahuje deset minut. Staví především na pomalém rozvíjení monotónních motivů, které se pozvolna přelévají jeden do druhého, aniž by skladby měly nějaký ucelenější tvar. Nabízí se přirovnání k Tangerine Dream a jejich netypickému albu Zeit nebo k současným projektům ze stáje Cold Meat Industry, přestože No.Pavarotti zdaleka nepůsobí tak bezútěšným a depresivním dojmem.
V ojedinělých momentech, kdy výrazněji vystoupí zvuk elektrické kytary, pak dostává nahrávka téměř post rockový ráz. Identifikovat zdroje dalších zvuků je ale prakticky nemožné. Téměř jistě lze zaslechnout klávesy, oscilátory, šeptající hlasy a zvuky rádia, odkud se ale bere drobné škvrčení, evokující starou televizi a další libůstky, je však záhada.
Poslední kompozice Fat Pink Mouse In Graceland má pak o něco čitelnější strukturu a připomene Throbbing Gristle v jejich nejklidnějších polohách. Zahuhlaný zpěv tu doprovází zvuk připomínající mírně vazbící foukací harmoniku (ale zřejmě je to něco jiného), později se přidá rozstřesená kytara, jež postupně graduje, aby posléze opět sklouzla ke klidnějším zvukům, jimiž celé album končí. To celé je pak, jako v případě předchozích skladeb, obaleno vrstvou jemných ruchů a hluků.
Bylo by samozřejmě bláznivé si namlouvat, že No.Pavarotti mohou oslovit širší okruh posluchačů. Na to jejich tvorba stále příliš abstraktní a podivná. Fanoušci temného ambientu, noise a svobodomyslní hledači napříč žánry však rozhodně neprohloupí, když po tomto povedeném albu sáhnou.
80 %Mty
www.freemusic.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat