Zdá se, že nejen mezi zdejšími muzikanty, ale i v českém publiku už dozrála první generace, která přirozeně přijímá novou hudbu. Co způsobilo ten posun a co se z něj o sobě můžeme dozvědět? Zčásti se tu dál rozvíjí příběh ambientní hudby, košatí však do mnoha nových žánrových podob - od náročné abstrakce po nový pop. Temně romantickou „hudbu rozkladu“ rozvíjí Jan Klamm v duu No Pavarotti, které vystoupilo mimo jiné na festivalu Creepy Teepee. Petr Ferenc recykluje zvuk starých elpíček v gramofonovém duu s Michalem Brunclíkem Birds Build Nests Underground. Tomáš Procházka se s Ferencem sešel v „easy listening noise“ skupině Radio Royal, dále je členem kapel B4 a Gurun Gurun i divadel Handa Gote a Buchty a loutky. Architekt Ivan Palacký je nejvýraznějším českým volným improvizátorem poslední dekády a tvoří nejabstraktnější pól ve škále oslovených hudebníků.
Celý rozhovor Pavla Klusáka si můžete přečíst tady: http://www.lidovky.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A110122_000089_ln_noviny_sko
