KLaNGundKRaCH: Koncert muže, co zabil Michaela Jacksona

Stalo se to 25. 6. a byl to šok. Slzy tekly po hektolitrech, několik sebevražd ze žalu, a oprávněný údiv zasáhl i ty, které dotyčný nikdy příliš nezajímal: existence Krále popu se jevila natolik neskutečná, že se zdálo nemožné, že by tento člověk-maska vůbec mohl zemřít běžným způsobem. Údajně zástava srdce. Osobně bych čekal spíš nějakou vnitřní explozi, která by rozmetala Michaelovo tělo, tu pevnou schránku, která měla být kopií Diany Ross, na tisíc kousků, nebo že se ten uměle vyztužovaný korpus minimálně zlomí vejpůl pod vnitřním tlakem v důsledku uzavření všech vchodů i východů. Pochopitelně se objevují nejrůznější dohady. Někteří (zřejmě fanoušci klipu Thriller) tvrdí, že nejde o definitivní odchod, ale pouze o přechod k jiné formě existence, třeba té, pro kterou má angličtina krásný výraz „undead“ (profesor Van Helsing si už brousí falos). Další hypotézou je asistovaná sebevražda, o kterou se měl na žádost zuboženého Michaela postarat jeho osobní lékař dr. Moreau, pardon Murray…

Každopádně, všechno je to trochu jinak… Michael byl opravdu zubožený a smrt pro něho nepochybně musela být úlevou. To, co ho ale drželo tak dlouho při životě, byl možná pocit, že něco zůstalo nevysloveno; něco, co by aspoň trochu změnilo ten závratný nepoměr mezi tím, kolik toho udělal pro své fanoušky, a tím, jak málo myslel sám na sebe. Že nakonec mohl přece jenom vydechnout naposledy v míru a pokoji, bylo způsobeno tím, že se objevil někdo, kdo na sebe vzal tu zodpovědnost a vyslovil to za něho: Zack Kouns.

Zackova 12-palcová deska s názvem Michael Jackson: „I Just Can’t Start Loving You!“ vyšla 21. 6., čtyři dny před Michaelovou smrtí, a pokusil se na ní o to, k čemu se on sám nikdy neodhodlal: vytvořit popové album, které by bylo osobní a zrcadlila se v něm Michaelova rozporuplná podivínská existence. Zack Kouns se sice nemohl stát Michaelem Jacksonem doslova (což se projevuje hlavně v psychedeličtějších pasážích, v kterých je čitelný Zackův typický rukopis), nicméně zvláštní atmosféra plná smutku, něhy a zároveň i perverze a šílenství, ozývající se v písních jako "How Could He Hurt That Little Child" nebo "God Loves the Little Children", evokují něco, co by se snad dalo nazvat potenciálním hlasem zestárlého a bilancujícího Michaela Jacksona. A Michael to pochopil… To, co na první pohled vypadalo jako další obskurní výstřelek v oblasti vzdáleného hudebního okraje, se nakonec vyjevilo jako velká věc: Zack se tím, co udělal, vzdal části svého Já a zaopatřil Michaelovi vytoužený volňásek „dolů“. Ano, Zack Kouns svým způsobem zabil Michaela Jacksona, ale nebyla to vražda, byla to rána z milosti. Michael na ní čekal dlouho.

V sobotu to bude přesně měsíc od Michaelovi smrti. "Beat It" ani "Billie Jean" sice na Parukářce neuslyšíte (leda jako chill-out), ale písničky Zacka Kounse o krvi ve stolici a mrtvých zvířatech taky stojí za to. Můžete si je poslechnout tady: http://myspace.com/zackkouns, anebo si stáhněte skvělý temně psychedelický album A Catalogue of Erica’s Misfortunes (http://www.archive.org/details/ca192_zk). Zackova hudba je neobyčejně rozmanitá – od folku a psychedelie přes alternativní pop až k improvizaci a noisu. Od koncertu se spíš než písničkářství dají očekávat experimentálnější polohy, možná v tomhle duchu: http://www.youtube.com/watch?v=a8QrpfGQm5Q, ale těžko předvídat. Zack se taky někdy rád svlíká (minimálně do slipů), což sice slíbit nemůžu, ale určitě můžu slíbit nevšední, „božsky-anální“ zážitek (celestial_anus = Zackův email). Kromě Zacka vystoupí ještě jemný kanadský mladík Rory Hinchey s minimalistickou klávesovou hrou prořezávanou vysokofrekvenčními ruchy a taky The Ruins of Ruins (doom-pop v podání kytaristy a zpěváka Aim Paix Rouilleux a lo-fi/noise/improvizačního tria RUiNU). Začátek bude ve 20:00 a vstup 120,-.