KLaNGundKRaCH

Recenze: Nonhorse - Heliocentric Worlds (2011)

2011-12-20T03:17:00.000-08:00

V době, kdy vinyl vydává už léta znovu kdekdo, se také pražský label KLaNGundKRaCH pustil do kříšení kazety jako média, v němž se pojí nostalgie s jinak nenapodobitelným zvukovým charakterem. Po titulu Out Of The Dark kmenového dua No Pavarotti vydal na tomto nosiči nahrávku umělce, jenž je pro moderní kazetový fenomén skoro synonymem, newyorčana G. Lucase Cranea známého jako Nonhorse (viz profil v HV 11/01).

Tento člověk produkuje mnoho metrů pásky pravděpodobně denně. Různě značené a obarvené je vyrábí pro potřeby své živé produkce nejjednodušeji popsatelné jako psychedelický kazetový DJing, mnoho jich také vydal i u rozličných vydavatelství či ve vlastní režii. Na některých spojuje své zvukové představy též s osobitými světonázory či literární tvorbou (též aktuální titul Nova Crimes na newyorském Green Age Records prezentuje například jeho sci-fi novelu). Na své první české kazetě zůstal však především u hudební tvorby blízké jeho živé produkci. V tom ji však nejde brát jako nějakou druhořadou, Nonhorse ostatně žádnou hierarchii mezi svými produkty vůbec nevytváří, naopak, vydávání každého titulu věnuje stejnou energii, s jakou rozkmitává crossfader při koncertech, jak jsme se mohli v září přesvědčit i na pražském křtu v klubu Final.

Nonhorsovy nahrávky lákají posluchače k analýze původních zdrojů této neustále proměnlivé efektované zvukové koláže. Na Heliocentric Worlds je možné si vychutnat například mnoho podob jeho vokálu, který do řady efektů skvěle míchá mezi zvuk z pásek, uvíznout v paměti mohou třeba také útržky klávesových partů. Z jedné strany kazety, na níž se při běžné manipulaci snadno setře označení jednotlivých stran (není ostatně potřeba), na chvíli zazní fragmenty ze samohrajkové improvizace na nějaký varhanní preset, na druhé pak melodie s ještě starším zvukem obdobným snad osmibitovým hrám. Základní je však především celková atmosféra, která činí Nonhorsovy nahrávky nezaměnitelnými.

Kazety zaznamenávající hru na kazety jsou také jednoznačným gestem odmítajícím mainstreamový požadavek po dunivých basech a ostrých vysokých frekvencích. Nonhorse poukazuje na to, že skutečně zábavná hudební produkce se bez dokonalého zvukového hávu obejde a může získat i něco navíc. Vydavatelství KLaNGundKRaCH pak znovu poukazuje také na to, že se ve vydavatelské činnosti řídí pouze svými estetickými zásadami a geografické vzdálenosti pak nehrají roli.

Jan Faix (www.hisvoice.cz, 9. 12. 2011)

.......\\\▲∆▲ Andrea Pekárková / AKA 47 ▲∆▲///.......: koncik!!

2011-12-07T08:43:00.000-08:00

.......\\\▲∆▲ Andrea Pekárková / AKA 47 ▲∆▲///.......: koncik!!: Liberek je v ruinách, Ruiny v liberku! Ne joke, bude to sranda. Koncert proběhne pod záštitou 3x3 gallery, rozhodli jsme se trochu rozvířit kulturní dění v milovaných sudetech.
Těšíme se na vás!

2011-11-28T07:51:00.000-08:00

Rouilleux - Zugzwang (Wonderful World) / Live 15. 09. 2011 Final CLub

2011-11-01T04:06:00.000-07:00

Rouilleux - "Zugzwang (Wonderful World)" from serdzoid on Vimeo.

2011-10-31T01:53:00.000-07:00

COIL FOREVER - KLaNGundKRaCH 4th Anniversary Death Party - PARASITING ON MUSIC ON MUSIC IV.

2011-10-24T00:12:00.000-07:00

[K&K 25] Nonhorse - Heliocentric Worlds

2011-10-19T04:36:00.000-07:00

...new worlds, new solar system, new stars, floating in space... New Heliocentric Worlds tape by Brooklyn, NY based visionary Nonhorse is out.

You can listen to Heliocentric Worlds on Nonhorse's website: http://nonhorse.com/HELIOCENTRIC%20WORLDS.html
You can order limited hand crafted tape here: info@klangundkrach.net (paypal possible).

Nonhorse: Heliocentric Worlds (2011)
C46, limited edition
Recorded in Brooklyn, NY, summer 2011
Cover by redforcolourblind
Poster by G. Lucas Crane
Tape released by KLaNGundKRaCH
www.klangundkrach.net

THE VERY BEST OF FORTHCOMING LOOSE OF SUMMER TIME

2011-09-08T05:28:00.000-07:00

Confirmed shows for SEPTEMBER-OCTOBER-NOVEMBER 2011:

20/9 Blenno und Die Wurstbrucke (FR/Iran) + Black Wigwam (CZ) / Prague, Final
http://diewurstbrucke.blogspot.com

16/10 Nonhrose (US) + Rouilleux (CZ) + Radio Royal (CZ) / Prague, Final Club
http://nonhorse.com, http://music.rouilleux.net, http://bandzone.cz/radioroyal

29/10 Parasiting on Music IV - KLaNGundKRaCH 4th Anniversary Death Party: Decapitated Hed (US), Roger Robert (FR), Krapoola (ESP/DE), Total Crane (FR) / Prague, Final Club
http://freemusicarchive.org/music/The_Decapitated_Hed
www.myspace.com/rogerrobert
http://www.youtube.com/watch?v=d2yTcP-p66E
http://osoelroto.free.fr/total crane

12/11 Sightings (US) + Microvomit (CZ) / Prague, Discentrum
http://www.myspace.com/sightings

29/11 Die 7. krawallerie (DE) + Die infantillerie (DE) / Prague, Final Club
http://soundcloud.com/die-7-te-krawallerie/, http://soundcloud.com/die-7-te-infantillerie

RUiNU a Birds Build Nests Underground na splitu Polí pět

2011-09-08T05:09:00.000-07:00

Překvapivě, po více letech úspěšné činnosti, první lisované CD obou předních domácích experimentálních souborů. Na společné split se dostali oba soubory díky účasti na oslavách dvouleté existence Polí5, která se konala v rámci festivalu Babí léto, tradičně pořádaném Unijazzem. Dva různé přístupy k současné improvizaci. BBNU jako vždy s gramofony, ale i zvukovými generátory, Ruinu s nepřeberným množství procesorů a triviálních zvukových zdrojů. Obé se doplňuje jako mozaika.

K dostání v Polí pět

ODKAZY
BBNU
Ruinu

Fighting Over Soft Things: Core of the Coalman Summer Dates

2011-09-01T03:35:00.000-07:00

September 1 Glasgow, Scotland

at La Crosse, with LEA CUMMINGS, and BOOM EDAN WITH HELP

September 2 Edinburgh, Scotland

at Superclub with FEINE TRINKERS BEI PINKELS DAHEIM, and MARVO MEN

Saturday, September 3 Newcastle, England

at MORDEN TOWER with HOBO SONN and JURGEN EBERHARD

Sunday, September 4 Leeds, England

at THE FOX & NEWT with HOBO SONN

September 5 Manchester, England

at The Ducie Bridge with CABBAGE ROSETTE, SERFS, HOBO SONN

September 6 Sweet Ether, England

at Diaphonous Transition, with STARTELED CORNCOB, HENRY THE HORSE, and THIS IS MY HOT SHOES

September 7 London, England

with THE FAMILY ELAN, HOBO SONN, and PICORE at a secret location, write me for details.

September 8 in beautiful Brighton, England

at the Caroline of Brunswick with Bah'Tsar Jenny Troth, and Embla Quickbeam

September 9 Day of Rage

with Weathermen, Students for a Democratic Society

September 10 Flocks of Birds Following Migrations of Fish

September 11 Stockholm, Sweden

at Fylkingen with Johannes Bergmark, Katt Hernandez, Robin McGinley, Iwo Myrin, Sören Runolf, Tippi Tillvind It's out now on http://fylkingen.se/node/1477

September 12 Turku, Finland

Titanik Gallery with Avarus and mystery

September 13, Tampere, Finland

at Telakka with Avarus and

September 14, Helsinki, Finland

at Semifinal with Avarus and

September 16th Tallinn, Estonia

at kodu baar or ptarmigan

September 18th Riga, Latvia

details TBA

September 20th Poznan, Poland

Miesna Cafe, details TBA

Core of the Coalman(US/CZ), the solo project of sound artist Jorge Boehringer, consists of continuity and discontinuity for viola, voice and circuits on the border between order and chaos. Sonically diverse and at times explosive in texture, Core of the Coalman emphasizes the physicality of sound in its synesthetic relationships between ear, brain, and environment. Performances involve feedback-driven yodel triggers,descending tympanic pressures implying sexual interface, and extended upwardly-mobile Carnasitic arrays, with ornaments, and have been featured on all kinds of concert and children's lunchtime programs.

Boehringer and his solo project accidentally moved from Oakland, California to Prague, Czech Republic four years ago, and since then he has released several recordings among them: Aggregate and Crackle (Chocolate Monk, UK), Symmetrical Cavepeople (Insect, CZ), You'll Need A Catapult (KlangundKrach, CZ), Box of the Last Help (Zum, US), Affinity Groups (self-released), Precambrian Figures (Unverified, UK) and numerous tapes and other items. He teaches sound, experimental and interactive media, and runs a visual art studio at Prague College, where he also moderates the Experimental Arts Reseach Lab (EARL) a clearinghouse for crazy people with soldering irons and noisy ideas.

videos:

http://www.dailymotion.com/video/xcem6y_core-of-the-coalman-live-at-k4-prah_music

http://www.youtube.com/watch?v=cS4GlfKWNvY

stream anything from several new-ish records here:

http://coreofthecoalman.bandcamp.com/track/kills-iv

websites with sounds:

http://www.last.fm/music/JorgeBoehringer
http://soundcloud.com/core-of-the-coalman

Core of the Coalman - You'll Need A Katapult (recenze)

2011-08-22T05:29:00.000-07:00

Core of the Coalman svým strachem ze zastavení životního pohybu přesně zapadá do originálního profilu katalogu KLaNGundKRaCH. Nová deska You’ll Need a Katapult v posluchači vzbuzuje nejistotu a pocit nezařaditelnosti, jež pramení z autorovy touhy po umělecké metamorfóze. Ačkoliv má Boehringer akademické hudební vzdělání a jeho učiteli byli velikáni jako Fred Frith či Alvin Curran, nepodařilo se mu zapadnout do vážnohudebních šablon. Již za studií v Kalifornii začínal spolupracovat s hudebníky z americké noisové scény a na jeho práci se toto spojení markantně podepisuje. Z noise si přináší radikalitu a intenzitu, z vážné hudby pak intelektuální promýšlení sémantických aspektů kompozice. Výsledek stojí na hraně mezi zvukem jakožto zvukem a zvukem jakožto textem. Dráždivé napětí u Boehringera nikdy nevymizí, poněvadž neustále prchá před denotací v diferenčním pohybu. Pokud pracuje s ustrnutím, tak vždy s ohledem na jeho významotvornou stopu.

CELÝ TEXT: O potřebě K(k)atapultu. Americký samorost na českém CDR (A2 16/2010)

Obří krtek v Siřemi

2011-08-09T14:52:00.000-07:00

Letní párty Ádvojky a labelu KLaNGundKRaCH spojená s Prvním festivalem čtvrté kultury se koná od podvečera pátku 12. 8. do neděle 14. 8. na statku Cirkus Alien na samotě Čárka u vesnice Siřem na Lounsku. Každý se za pomoci slunce, nápojů a přátel pobaví, jak umí. Kromě toho v sobotu 13. 8. v přilehlém klubu vystoupí tyto skupiny a interpreti:

Unitra diora
Tahle kapela hraje post-rock, má nejvíc sexy cellistku ve střední Evropě, což ji samozřejně řadí velmi vysoko i v celosvětovém měřítku, a všichni členové jsou nějak podivně spříznění: všechno jsou to manželé, sourozenci anebo myslivci.
http://bandzone.cz/unitradiora

Rouilleux
Člen No Pavarotti s doprovodnou skupinou poprvé naživo představí své debutové album Zugzwang, první opravdu kytarové album na KLaNGundKRaCH (to není vtip, opravdu kytarové a opravdu na KLaNGundKRaCH).

http://rouilleux.net

Romano Krzych
Pařížský rezident, člen noise-improvizační skupiny Bülanz Orgabar. Zvukový terorista. Když má mluvit, hraje - když má hrát, tak mluví, ale počítat umí minimálně do pěti a pořádně rychle.
http://www.soundcloud.com/romano-krzych

Core of the Coalman
Má španělské jméno (Jorge), německé příjmení (Boehringer), narodil se v New Yorku, vyrůstal v Texasu, pak se přestěhoval do Californie a nakonec skončil na Smíchově. Používá violu, elektroniku a programovací jazyk Pure Data.
http://coreofthecoalman.bandcamp.com/

SK!CK!
Polovina legendární českobudějovické noise-rockové formace Soxoo: Cikál (bicí) a Sokol (baskytara, smyčky). V Budějovicích se to mele jako v míchačce, kapely se rozpadají a zase vznikají, rozdvojujou se, roztrojujou, prolínajím, shlukují atd. V Budějovicích žít a se Sokolem hrát by chtěl každej.
http://bandzone.cz/soxol

Pretty Old Sound
Žijí melancholií post-punku, znějí jako rock'n'roll, který se pod tíhou špíny zpomalil na minimum. Niki Sudden se snaží umírat na způsob Johnnyho Thunderse, za tu dobu už hodně zhrubnul.

http://bandzone.cz/prettyoldsound

afterparty: Elsa Aids, k!amm + třeba někdo další, kdo se přidá

Program

Pátek: ping-pong, Core of the Coalman, k!ammova karaoke diskotéka
Sobota: ping-pong, Romano Krzych, Unitra Diora, Rouilleux, Pretty Old Sound, SK!CK!, punková diskotéka Elsy Aids

Vstup bude dobrovolný, akce zcela nevýdělečná, na provozní náklady hosté přispějí konzumací a svojí štědrostí (něčím ty skvělý kapely prostě zaplatit musíme). Zajistíme pivo, víno a veganský jídlo, nealko a spiritus si přivezte vlastní.

Je to tady:

Zvětšit mapu

Kaspar von Urbach: V některých místech

2011-08-01T01:55:00.001-07:00

Na webu labelu Glass Anvil najdete volně ke stažení mimo jiné i kompilaci z roku 2009, na níž se objevila poslední společná skladba Kaspar von Urbach, nahraná ve složení k!amm, parus a glass a trefně charakterizovaná jako "chvilka atmosférické jízdy z kopce". Další projekty na kompilaci: Napalmed, Sklo, Defektro, Monobloc Sound Fidelity, Mutation Urbaine, Paregorik, Velkolepé záměry mystiky, Akimbo.

GLASS ANVIL III compilation (mediafire)

2011-06-16T11:30:00.000-07:00

2011-05-31T14:55:00.000-07:00

Romano Krzych (FR) vystoupí na akcích Květy zla (Galerie Ferdinanda Baumanna) a Veřejný zájem (Discentrum)

2011-05-25T07:42:00.000-07:00

27. 5., Praha, Galerie Ferdinanda Baumanna (Václavské náměstí, Vodičkova ulice, Štěpánská pasáž), 16:00

Květy zla, aneb Prague is a Great City (Festival Performance) Vystupující: Darina Alster, Karíma Al-Mukhtarová, Vasil Artamanov a Alexandr Klyuykov, Dominika Jelínková, Lenka Klodová, Romano Krzych, KLaNGundKRaCH kollektiv, Milan Kohout, Milan Kozelka, Nongkran Panmongkol, Jan Jaroslav Sterec

28. 5., Praha, Discentrum, 12:00
VEŘEJNÝ ZÁJEM je kulturní akce zaměřená proti developerským choutkám, další témata jsou politika, urbanismus, kultura bydlení apod. Vystoupí zde umělci-aktivisté z řad vytvarníků, hudebníků a performerů. Akce je otevřena každému, kdo má zájem o výše zmíněná témata. Způsoby vyjádření jsou neomezeny. Společným vodítkem však zůstává veřejný zájem. Kdo by měl tedy chuť se jakkoliv podílet, nechť dorazí do disu již v poledne. Místo konání je účelové. Discentrum je součástí areálu Nákladové nádraží Žižkov, jehož zbourání a výstavba tkz. Žižkov City (podle developerské společnosti Sekyra group multifunkční čtvrti nezbytné pro člověka 21. století) byla prohlášena právě za veřejný zájem. Součástí bude veganská kuchyně.

GUMAGUAR / http://gumaguar.bloguje.cz/
JTNB / http://www.myspace.com/jtnb
CZAKRA / http://czakra.blogspot.com/
PUNX23 / http://punx23.blog.cz/
RAFANI / http://rafani.blogspot.com/
TIKDOTANCI / http://tkt.xf.cz/
VOLNYRADIKAL / http://volnyradikal.cz/
ROMANO KRZYCH / http://soundcloud.com/romano-krzych
TOMÁŠ ROUBAL / http://www.myspace.com/roubaltomas
MICHAL MARIANEK / http://marianek.muteme.cz/
NEGATIVE FRIEND
MILAN KOZELKA A IVO BARTOŠKA

Plakat je snadné, hýbat se je těžší - TG (fr), Das Os (be) a Count Portmon (cz) ve Finalu

2011-05-20T02:33:00.000-07:00

Když se před rokem v Praze objevil TG ve společnosti Opera Mort a 20 000 Punks, touha po jiném disku mohla propadnout šťastné panice a vedle witchhousových záblesků ve tmě si začít tvořit další řadu hvězd snad ještě hlouběji v podvědomí scény. A jak ukázalo postupné objevování bohaté diskografie tohoto solitéra francouzského původu usazeného v Bruselu, ještě víc než pro zmíněné blížence z labelu Tanzprocesz jsou pro TG (nebo TG Gondard) klíčovými průzory k neexistující hudbě melancholie, romantismus a umělá krása v jakémsi primitivistickém ustrnutí. Po sedmipalci Les boissons gratuites /La nuit va recommencer (Lexi disques, 2010), na němž si zazpíval i él-g z Opera Mort, nabrala posedlost nocí a pózování před soundsystémem (inspirace distorzí starých tanečních žánrů) úplně novou dimenzi a EP Tes bras (Los emes del oso, 2010) nabídlo směsici exotického a neurotického popu, který je chytlavý, ale není cool. Jinými slovy: plakat je snadné, ale hýbat se je těžší. A ještě jedna věc současný zvuk TG dobře charakterizuje: to, u čeho spousta jiných projektů vítězoslavně končí (působivý drone), je pro něj zapomenutý začátek, stavící jeho hudbu do prázdna, jehož ekvivalentem je jakási předčasná opilost z neznáma.

Download: Tes bras (2010) http://los.emes.del.oso.free.fr/catalogue3.html#tg
Download: SCHERPENHEUVEL (2011) http://unwashrecordz.tk

Das Os - Radio Morts

Více o koncertu zde

Black Parachute's Birthday Spectacular

2011-05-19T05:16:00.000-07:00

OH MY GAWD! ITS OWR ONE YEARS BEORTHDAY PARTY!!!!

Tuesday, May 24 · 8:00pm, 150 czk
K4,Celetna 20, Prague

and just look at these amazing bands:

UNICORN HARD-ON (Nashville, Tennessee, USA)
For many years now Unicorn Hard-On has been infiltrating the American and European underground with her unusual style of animal inspired electronic dance music. Incorporating elements of techno, industrial, noise, and synth pop, four sequenced Electribes are used to create eerie backgrounds of tonal interference, glittering splashes of synth, and gradually multiplying pulsing beats, forming a wall of mutated dance madness.
http://www.myspace.com/unicornhardon
http://www.youtube.com/watch?v=Ef1q-vi-z9w

TURN TO CRIME (ex-Awesome Color)
Derek Stanton aka Turn To Crime is better known as lead singer and guitarist with Awesome Color whose trio of maniacal Stooges/MC5 inspired LPs were released on Sonic Youth guitarist Thurston Moore’s label Ecstatic Peace between 2006 and 2010. The band gained worldwide notoriety, touring as headliners and with the likes of Dinosaur Jr and Sonic Youth themselves. In 2010, the band broke-up, but it wasn’t long before Derek had a new sound and a bunch of new songs ready to go under his solo moniker of Turn To Crime.

LASER POODLE (Amsterdam, Netherlands)
Two kids who hooked up their electronic wizardry are challenging the boundaries of electronic dance music. In form of an organic, constantly shapeshifting pulse, played on a pile of electronics and drum machines, Laser Poodle is a sweet late night stroboscopic trip. Laser Poodle is Amsterdam based Fyoelk (ger) and Yellow Galactic Human (dk).
http://www.myspace.com/laserpoodle

CONTAINER (Nashville, Tennessee, USA)
Inspired by the discovery of 90’s minimal techno, Ren Schofield began his Container project in the early months of 2009, applying compositional techniques and musical approaches learned through his background of noise, drone, and cassette collage music to the genre of techno, without combining any of the two. Backdrops of simplistic beats evolve patiently over time giving a distinct focus to each sound introduced and each pattern created, snowballing together with
occasional vocal cassette manipulations into what has been described as ‘outsider techno’ .
http://www.ijustlivehere.org/container
http://www.ijustlivehere.org/overflowmp3.mp3

If you can imagine being bludgeoned to death with a pair of dancing shoes then you pretty much understand what it is to see FLOAT RIVERER live. The Manchester duo, formed in 2010 while hitch-hiking across the UK, delivers all the hooks, punishing the audience with a relentless, often venomous, catchiness. Drummer Kate (also one third of grrrl-punk heroines Hotpants Romance) pounds her two drums in a repetitive, motorik style, her vocal has the rasp and depth of a Holly Golightly and, when she screams, well, she SCREAMS! Guitar player Nick mangles shrill, rhythmic repeato-riffs out of his Telecaster and spits out his lyrics in with a high-pitched androgynous stutter. They're now in the process of recording an LP for summer release.

http://www.youtube.com/watch?v=jhf0LIvgrzU

it will even be possible to dance there:
http://www.facebook.com/event.php?eid=171870342866787

Tone Hand od Head in Body vyšla na sampleru Menu

2011-05-18T08:11:00.000-07:00

DIY label Menu provázaný se stejnojmeným královéhradeckým festivalem, zaměřeným na současnou elektronickou scénu, vydal druhý díl kompilace mapující to nejzajímavější z uplynulých ročníků. První díl najdete volně ke stažení na www.menumusic.cz, druhý díl vychází jako limitovaná edice na CD, graficky zpracovaném Davidem Rambouskem (Ressonus records).

Tracklist:
napszyklat- d.i.y. // peťo tázok & karaoke tundra - gerhard // odaibe - venus sativa (feat K.Z & Aniaa) // midi lidi - lodníci // fiordmoss - cold nigth // cold-boy klan - in the middle of pradise // pendler - too huge // gurun gurun - otamatone // head in body - tone hand // katsa.theo - centro (aleff remix) // opuka - breaking away

Avarus (fin), Jarse (FIN) a Mik Quantius (DE) #### 19. 5., Praha, Final Club

2011-05-10T05:12:00.000-07:00

Finská experimentální skupina Avarus oslaví 10 let existence květnovým turné po kontinentální Evropě, v jehož rámci se představí i v Praze. Vznikli v roce 2001 v Tampere spojením členů formací The Anaksimandros a Pylon, od té doby stihli vydat patnáct nahrávek a několikrát procestovat Evropu i USA. Charakteristické jsou pro ně volné psychedelicko-folkové a pseudoritualistické seance s využitím řady akustických, elektroakustických i čistě elektronických nástrojů, a zvukové improvizace, které jsou přes svou příležitostnou hlučnost dětsky hravé a maximálně otevřené nejrůznějším vlivům. V květnu vydávají CD/DVD s živými nahrávkami a záběry mapujícími desetiletou činnost kapely.

Na turné je doprovodí Jarse, člen finské skupiny Shogun Kunitoki (Fonal label), který právě pracuje na své debutové sólové nahrávce. Jarse kombinuje tradiční písničkářství s psychedelickou repetitivností ve stylu Terryho Rileyho.

Třetím projektem, který se představí v rámci turné, je Mik Quantius, člen legendární krautrockové kapely Embryo. Jeho vystoupení kombinují komediálnost s různými typy zpěvových technik, a ačkoli je u něj prostor pro zvuky, které se zdají být neúmyslné či náhodné, no s jedinečnou precizností a virtuozitou.

http://www.secreteye.org/se/avarus.html
http://www.shogunkunitoki.com
http://www.myspace.com/mikquantius
http://www.finalclub.cz

"Ruiny se nedaj zničit"

2011-05-09T06:19:00.000-07:00

Paris 2

2011-05-04T08:00:00.001-07:00

Paris 1

2011-05-04T07:03:00.001-07:00

Brusel

2011-05-04T06:34:00.000-07:00

Dirty beach

2011-05-04T06:03:00.000-07:00

Oldenburg

2011-05-04T05:56:00.001-07:00

Hamburg

2011-04-24T13:36:00.001-07:00

Berlin

2011-04-22T20:33:00.000-07:00

2011-04-06T00:40:00.000-07:00

Maniakální hlukový free jazz - 2. 4. ve Finalu

2011-03-28T06:31:00.000-07:00

V sobotu 2. dubna v pražském Finalu od 20:30 zírejte na tohle: http://www.youtube.com/watch?v=SKJdxdipkOs

Weasel Walter / Sheik Anorak / Mario Rechtern (US / FR / AU)
Ultimátní improv/noise/jazz s původním bubeníkem The Flying Luttenbachers a Lair Of The Minotaur Weasel Walterem, lyonským kytaristou známým působením v Kandinsky či Sons of Saturn a především sólově jako Sheik Anorak a též s legendou rakouské avantgardní scény, saxofonistou Mario Rechternem. Deska s názvem Bass Bass Bass Bass vyšla v listopadu 2010.
http://www.anorak-walter-rechtern.com/

support: RUiNU (CZ)
http://ruinu.klangundkrach.net/

Black Parachute Presents: International and Secret Masters of Electronic Ear Massage

2011-03-23T02:26:00.000-07:00

Its true and miraculous: Ayankoko from France, Luz Alibi from Germany and the US, and Hans Grusel's Krankenkabinet from outer space all coming to Klub Final (Prague 3, Pribenicka 8) on 27. 3. 2011.

See http://www.lizallbee.net/, http://www.hansgrusel.com/, http://www.youtube.com/watch?v=ch7gUM5UktA

Scene Not Heard: in-depth interview with Jorge Boehringer about Prague experimental scene

2011-02-02T05:32:00.000-08:00

Everyone knows that New York, Berlin, and London have historically vibrant communities of artists… places like Vienna, San Francisco, and Montreal are hubs of activity… but at Intransitive, we’re curious about what it’s like to make music and sound art outside of the established centers of culture. Our regular Scene Not Heard column asks artists to tell us about where they live, and how the place influences the sounds they make. I spoke with Jorge Boehringer, an American ex-pat who performs music as Core of the Coalman and teaches Sound Production and Experimental Media at Prague College, what it’s like to make abstract music in the Czech Republic.

Read the whole interview by Howard Stelzer here: http://www.intransitiverecordings.com/music/scene-not-heard-prague-czech-republic/

Lyžaři vibrujících měst (Lidové noviny, 22. ledna 2011)

2011-02-01T07:36:00.000-08:00

Zdá se, že nejen mezi zdejšími muzikanty, ale i v českém publiku už dozrála první generace, která přirozeně přijímá novou hudbu. Co způsobilo ten posun a co se z něj o sobě můžeme dozvědět? Zčásti se tu dál rozvíjí příběh ambientní hudby, košatí však do mnoha nových žánrových podob - od náročné abstrakce po nový pop. Temně romantickou „hudbu rozkladu“ rozvíjí Jan Klamm v duu No Pavarotti, které vystoupilo mimo jiné na festivalu Creepy Teepee. Petr Ferenc recykluje zvuk starých elpíček v gramofonovém duu s Michalem Brunclíkem Birds Build Nests Underground. Tomáš Procházka se s Ferencem sešel v „easy listening noise“ skupině Radio Royal, dále je členem kapel B4 a Gurun Gurun i divadel Handa Gote a Buchty a loutky. Architekt Ivan Palacký je nejvýraznějším českým volným improvizátorem poslední dekády a tvoří nejabstraktnější pól ve škále oslovených hudebníků.

Celý rozhovor Pavla Klusáka si můžete přečíst tady: http://www.lidovky.cz/ln_noviny.asp?r=ln_noviny&c=A110122_000089_ln_noviny_sko

[K&K 22] No Pavarotti - Out Of The Dark

2011-01-25T07:25:00.000-08:00

No Pavarotti potvrdili statut nejaktivnější kapely v okruhu labelu KLaNGundKRaCH a po studiovém albu Too Late To Care, vydaném v říjnu, završili rok 2010 hodinovou kolekcí koncertních nahrávek nazvanou Out Of The Dark. Titul s katalogovým číslem 22 vychází na kazetě v limitované edici 39 kusů.

Out Of The Dark (ukázka): http://www.mediafire.com/?a9ul1ef8n6qq8gi
Podrobné info: http://klangundkrach.net/kk-22-no-pavarotti-out-dark

Review: Head in Body - Not So Empty (Vital Weekly 765)

2011-01-25T07:21:00.000-08:00

The CDR of this underground group from Prague, Czech Republic starts with a very short vocal song. It is a parody on all these sweet songs you will hear on the radio. Great track! The four other songs continue this EP with highly delayed voice which is supported by electronic beats, crushes, groovy loops and noisy licks. The music is pulsating and minimal, because of the basic structure of the compositions. The instrumental part of the music has been played and composed in a good manner, with enough repetitions and variations. But after a while the voice with delay starts to irritate me. I think Head in Body has enough creativity to use the voice in more different styles. I am looking forward to the next release of this promising duo.
(JKH)

Recenze: No Pavarotti - Too Late To Care (His Voice)

2011-01-19T06:31:00.001-08:00

Review: No Pavarotti - Too Late To Care (Vital Weekly 764)

2011-01-19T00:42:00.000-08:00

KLaNGuNDKRaCH is a small label from Prague - Czech Republic and they know how to make interesting releases. No Pavarotti recorded in February and July 2010 five songs and released it in a silver carton cover and has a limited edition of 99. I really do not know who are the musicians of No Pavarotti, but that makes no sense because the music had to speak. The five pieces of music are intense and meditative because of the use of repetitive elements. The first track "Behind the Red Curtains" is a slowly developing composition created by long-lasting synths and voice, and ends with a strumming guitar. Some kind of Trap is repetitive by the beautiful use of delays which take care for a base, in the background you will hear some sinister sounds and the composition is completed with a whispering voice. The next tracks continues in the same mood but more noisy and harsh in a subtile way. I'm Never Gonna Surf Again is a singer-song alike track, but lucky with strange background sounds, what make the song interesting. The last track has a more experimental mood, it starts slowly as if it will continue as the first three tracks before, but it develops with restless moments by a bass which is searching for structure. At the end the song ended in song-structure and No Pavarotti is back from the abstraction to the structure. Again a nice release at KLaNGuNDKRaCH.
(JKH)

Review: Core of the Coalman - You´ll Need a Katapult (Vital Weekly 763)

2011-01-11T03:21:00.000-08:00

The music of Core of the Coalman has a great real American sound, like a man singing songs with his acoustic guitar, sitting on the veranda. But that is not the only style on this album with 19 songs. Some songs are just notes with a minimalistic character or just some words of pianophases. Other songs have long repetitive elements created by electronic sound-effects. Core of the Coalman is an alter-ego of Jorge Boehringer. He played in a lot of bands and did a great amount of collaborations with other artists and musicians. He was born in Texas in 1975, moved to Oakland California and lives and works now in Prague (Czech Republic). Core of the Coalman knows how to combine traditional guitar- and songstructures with his violin and many many soundeffects. Really a great CD-R for people how like experiments with authentic musicstyles.
(JKH)

Recenze: Head in Body - Not So Empty (UNI 9/2010)

2011-01-10T07:36:00.000-08:00

"Ocitli jsme se snad sami v obří domněle prázdné podzemní garáži a někde daleko za sloupy je někdo druhý, kdo „nemůže nastartovat“, kdo „se nemůže udělat“, kdo „nemůže být spokojený“, protože zůstává někde, kde být nechce?"

Text celé recenze: http://magazinuni.cz/hudba/recenze/head-in-body-not-so-empty/

Zack Kouns, 8. 1. @ Final Club, Praha

2011-01-06T03:34:00.000-08:00

Křest split CD Birds Build Nests Underground & RUiNU

2010-12-30T05:37:00.000-08:00

V roce 2008 pražské vydavatelství Polí5 dramaturgicky a produkčně zajišťovalo jednu scénu v rámci festivalu Babí léto, které tradičně pořádal Unijazz v bohnické léčebně. Vystoupilo šest seskupení, vesměs mladší generace, zaobírající se nějakou formou či částí své tvorby neidiomatickou improvizací. Po dvou letech se ukázalo, že povedená nahrávka akce je hodna vydání. Polí5 přináší tři disky, vždy po dvou kapelách. První deska má jubilejní katalogové číslo EPP 030-2 a jsou na ní zastoupeni RUiNU a Birds Build Nests Underground. Prošla kvalitním masteringem Ondřeje Ježka a je vylisovaná ve 400ks. Další cd, na kterých jsou zastoupeni Zabloudila, Mahaut, 01, Torze Postižené oblasti, vycházejí v malonákladovém formátu cd-r a zvuk je pietně ponechám v původním stavu. Křest splitu RUiNU a Birds Build Nests Underground se odehraje na půdě vydavatele – v prodejně Rekomando, kam se před nedávnem Josef Jindrák se svou značkou Polí5 přestěhoval. Zazní dva kratší sety obou formací a večer vyvrcholí společnou improvizací.

http://polipet.cz
http://bbnu.eu
http://ruinu.klangundkrach.net

No Pavarotti na Jahodovém jamu

2010-10-21T06:06:00.000-07:00

Společné turné L'ocelle Mare, Core Of The Coalman a No Pavarotti

2010-09-30T05:15:00.000-07:00

Head In Body - "Not So Empty" volně ke stažení

2010-08-13T02:54:00.000-07:00

Head in Body, elektronický projekt na hranici cold wave, psychedelie a izolacionismu, vydává nové EP. Not So Empty je zároveň prvním počinem labelu, který oficiálně vychází ve formátu mp3 a je k dispozici zdarma ke stažení.

DOWNLOAD

http://myspace.com/headinbody

Chladnoucí mrtvola...

2010-07-27T08:14:00.000-07:00

Kaspar von Urbach neboli luxusní ostatky pohozené u cesty. Vhodné pro interview do rozhlasových pořadů a filmových dokumentů. Koncert možný, ale pouze za hodně peněz, nebo na neodolatelně rajcujících místech. Nabídky směrujte na info@klangundkrach.net.

MIXTHATSHITMATE - Alexandr Flek Meets Lucifer On His Journey To Holy Land

2010-07-20T05:06:00.000-07:00

Dáváme ke stažení noční mix z Rádia 1, na kterém se podíleli Head In Body, Elza Aids a k!amm:

http://www.mediafire.com/?dtxnm4jn3dq

Zdroje:

Alexandr Flek - Chraň své srdce

Caboladies - Reweaving The Charity Basket

Oneothrix Point Never - Memory Vague

Bobby Beausoleil - Lucifer Rising

Former Ghosts - I Wave

No Pavarotti @ Creepy Teepee

2010-07-20T02:16:00.000-07:00

Bylo tam opravdu horko...

Recenze na RUiNU a No Pavarotti v Hisvoice

2010-06-21T09:27:00.000-07:00

Improvizačně-noisový večer v Jelení: No Sugar (US) a Zabloudila.

2010-06-03T03:07:00.000-07:00

4. 6. se v pražském Klubu v Jelení sejdou dvě hudební formace, v jejichž tvorbě hraje navzdory výrazným diferencím ve způsobu hraní i výsledném zvuku klíčovou roli improvizace: americké duo No Sugar a moravští Zabloudila.

No Sugar je projekt dvou amerických hudebníků žijících v současné době v Evropě, George Cremaschiho (kontrabas + elektronika) a Liz Allbee (trubka + elektronika). Cremaschi se narodil v New Yorku, kde vystudoval kompozici. Působí v mnoha seskupeních v USA i v Evropě, mezi jeho spolupracovníky patří např. Greg Goodman, Matthew Ostrowski, Andrea Parkins, Burkhard Stangl, Mats Gustafsson, Nicolas Collins, Evan Parker, Trinh T. Minh-Ha, Kai Fagaschinski, Dieb13 a Lê Quan Ninh. Liz Allbee (nebo Albee, případně Luz Alibi) je mnohostranná hudebnice, jejíž do tvorba zasahuje do oblasti soudobé vážné hudby, volné improvizace, experimentální elektroniky, asijského folku a popu, noise, minimalismu, freejazzu a experimentálního rocku. Spolupracovala s celou řadou významných hudebníků, např. s Anthony Braxtonem, Leo Smithem, Gino Robairem, Cecilem Taylorem, členy Sun City Girls a mnoha dalšími. Cremaschi a Allbee spolu hráli v rámci různých uskupení (např. Vinnie 'n' Minnie, Jon Raskin Quartet, Neo-Realist, Moekestra!, sfSound nebo Monday Night Abuse) a setkali se mimochodem také v improvizační skupině Game, kterou Cremaschi založil společně a Alexem Švamberkem, Miroslavem Posejpalem a Janou Knesche. Navzdory tomu, že improvizace No Sugar probíhá často v nižší hlasitostní úrovni, je v jejich kreacích a zejména ve způsobu, jakým znásilňují své klasické nástroje, přítomna i určitá zarputilost a agrese.

A právě tato, agresivnější rovina přibližuje No Sugar k výrazně hlučnější (a hlukovější) improvizaci skupiny Zabloudila, která je z jednou z nejdéle působících tuzemských noisových kapel. Legendární skupina proměnlivého složení, názvu i zvuku si za 20 let existence vybudovala pověst jedné z nejsvobodomyslnějších experimentálních formací v Česku. Zabloudil(a) vždy fungovali stranou hlavního dění a šokovali nekompromisním přístupem k hudbě i hudebnímu provozu vůbec. Kapelou prošlo mnoho osobností olomouckého, respektive přerovského undergroundu, všichni se přitom podíleli na originálním zvuku, který se vždy pohyboval v širokém rozpětí mezi hardcorem, free jazzem, volnou improvizací a noisem. V současné době vystupují v sestavě: Čuňďa (kytara, korg synth, hlas), Fifi (hlas, kytara), Áda (dechové nástroje, ruchy, vazby). Během krátkého turné Zabloudila vystoupí ještě v sobotu 5. 6. v Českých Budějovicích v klubu Velbloud společně s Murky Ajar a v neděli 6. 6. v táborském Orionu, kde jim bude předskakovat Soxol.

http://www.myspace.com/nosugar1

http://www.myspace.com/lizallbee

http://www.cesta.cz/georgecremaschi.htm

http://zabloudila.wz.cz

http://klangundkrach.net

recenze na album No Sugar - Bitter Pills na diycore >>>>>

14. díl pořadu IN THE BED (4. 6. 0:30-2:00 @ Radio 1)

2010-06-02T06:58:00.000-07:00

Hostem 14. vydání pořadu In the bed, který na Radiu 1 každou druhou noc ze čtvrka na pátek mapuje nejednoznačné okrajové oblasti soudobé hudby, bude Dan Dudarec, provozovatel vydavatelství Minority Records a občasný pořadatel koncertů. Dan se vydavatelské činnosti věnuje od roku 1998, o první tituly se většinou dělil se Silver Rocket Records (Point, Waawe, Gnu, OTK), později se odklonil od české alternativně-rockové a post-hardcorové scény a obrátil svoji pozornost k tvůrcům – především evropským –, kteří vyznávají experimentálnější přístup k hudbě a přitom se nenechávají svazovat jednoznačnými stylovými či žánrovými pravidly. V pořadu uslyšíme průřez katalogem Minority (např. L’ocelle Mare, Tape nebo Guiseppe Ielasi) a také ukázky z labelů, které jsou Danovi blízké (Souterrains-Refuges, Tyyfys nebo Senufo Editions). Zbytek pořadu doplní svou neomylnou rukou Head In Body.

Pořad IN THE BED se zaměřuje na různé hybridy, anomálie a solitéry a na nečekaná spojení napříč žánry, styly i rody. Heslo, které si vetknul do záhlaví, chce poukázat na “skrytý pop” v různých takzvaně alternativních přístupech a “skrytý hluk” v tzv. popu, neboli touhu po silném gestu prostřednictvím hudby, která se vlastně skrývá – ať už ve formě radikálního zvuku, extrémní stylizace nebo rádoby šokující teorie. Tajný pop, nezakrytý noise, špína, chyby, přehánění, oproštění – to jsou některé charakteristiky, které se v poslední době dají vysledovat na scéně vyrůstající z vlivů experimentální hudby, lo-fi psychedelie, post punku, radikální elektroniky, noisu či freak folku, ale také v divné, byť i známé tvorbě autorů, k nimž se tyto styly zpětně obracejí. Jejich těžko definovatelnou spojnicí je izolacionismus: snaha obejít hlavní i všechny vedlejší proudy a důvěra v omezené prostory malých klubů, obýváků, kuchyní, anebo právě postelí, kde se v noci nejlépe poslouchá odvrácená hudba.

Playlisty, koncertní tipy, aktuální věci na blogu: http//head-bed.blogspot.com

Prasiting On Music 3

2010-05-06T02:41:00.000-07:00

podrobné info: http://www.klangundkrach.net/info/novinka29_cz.htm

Rozhovor s Core of the Coalman

2010-04-09T08:32:00.000-07:00

http://sickoftheradio.com/2010/03/inteview-core-of-the-coalman/

Birds Build Nests Underground: Cold Dreams

2010-03-05T06:42:00.000-08:00

Sny studené, strašně studené, ale přesto útulné...
http://www.bbnu.eu
download

No Pavarotti: Fat Pink Mouse In Graceland / Un Giorno Perfetto

2010-02-24T12:19:00.000-08:00

Pravda o Elvisovi a poslední služba Lou Reedovi.

http://klangundkrach.net/no.pavarotti

download

RUiNU: Live video 30/11/09

2010-02-20T18:58:00.000-08:00

Recenze debutu No Pavarotti na Freemusic

2010-02-13T03:27:00.000-08:00

Debutové album No.Pavarotti je jedním z přístupnějších počinů pražského vydavatelství Klangundkrach. Tvrzení této dvojice, že hrají „doom-pop“ je však nutno brát s rezervou. Posluchače bude v tomto případě oblažovat spíše temný ambient, byť velmi povedený.

Ačkoliv se pražské vydavatelství Klangundkrach pohybuje převážně ve vodách industriálu či noise, většina jejich titulů neterorizuje posluchače razantními zvukovými výplachy a soustředí se spíše na klidnější stránku těchto žánrů. Debutové album projektu No.Pavarotti, který tvoří Jan Klamm z Kaspar Von Urbach a netradiční písničkář Rouilleux, je v tomto ohledu snad vůbec nejdál. Nahrávka je to sice dle očekávání značně potemnělá, používá však převážně ambientní postupy a její celkové vyznění je spíše meditativní. Hodně potěší zvuk, který je skutečně vynikající, a to i v porovnání se stylově spřízněnými deskami ze zahraničí.

Zvukově nejagresivnější kompozicí na albu je hned krátké intro Here They Come, jehož vysoké kakofonické pískavé zvuky znějí, jako by někdo týral gumovou kachničku do koupele. Po ní však následují čtyři rozsáhlé a poklidné kompozice, jejichž průměrná délka přesahuje deset minut. Staví především na pomalém rozvíjení monotónních motivů, které se pozvolna přelévají jeden do druhého, aniž by skladby měly nějaký ucelenější tvar. Nabízí se přirovnání k Tangerine Dream a jejich netypickému albu Zeit nebo k současným projektům ze stáje Cold Meat Industry, přestože No.Pavarotti zdaleka nepůsobí tak bezútěšným a depresivním dojmem.

V ojedinělých momentech, kdy výrazněji vystoupí zvuk elektrické kytary, pak dostává nahrávka téměř post rockový ráz. Identifikovat zdroje dalších zvuků je ale prakticky nemožné. Téměř jistě lze zaslechnout klávesy, oscilátory, šeptající hlasy a zvuky rádia, odkud se ale bere drobné škvrčení, evokující starou televizi a další libůstky, je však záhada.

Poslední kompozice Fat Pink Mouse In Graceland má pak o něco čitelnější strukturu a připomene Throbbing Gristle v jejich nejklidnějších polohách. Zahuhlaný zpěv tu doprovází zvuk připomínající mírně vazbící foukací harmoniku (ale zřejmě je to něco jiného), později se přidá rozstřesená kytara, jež postupně graduje, aby posléze opět sklouzla ke klidnějším zvukům, jimiž celé album končí. To celé je pak, jako v případě předchozích skladeb, obaleno vrstvou jemných ruchů a hluků.

Bylo by samozřejmě bláznivé si namlouvat, že No.Pavarotti mohou oslovit širší okruh posluchačů. Na to jejich tvorba stále příliš abstraktní a podivná. Fanoušci temného ambientu, noise a svobodomyslní hledači napříč žánry však rozhodně neprohloupí, když po tomto povedeném albu sáhnou.

80 %

Mty
www.freemusic.cz

Recenze RUiNU: Waiting For The Hematoma na R.U.M.zine

2010-02-13T03:16:00.000-08:00

Nejsem si jist katalogovým číslem, každopádně tento studiový titul bočního, či snad následnického projektu kapely Kaspar von Urbach, RUiNU, byl oproti živé dece (K&K12) nahrán o tři měsíce později. Slůvko studiový berte prosím s logickým pochopením – přesně to bylo na prahu kuchyně a obýváku. Děti zvukařů ve studích tak sice zřejmě pláčou hlady, ale vzhledem k nezájmu posluchačů a potencionálních kupců je nutno hledat cesty levnější. U experimentálních umělců je to jaksi normální, ovšem podobnou cestou vybavených zkušeben a domovů se vydávají i mnohé kapely hudební.

Koncept RUiNU zdá se býti jasným. Předvést a hledat v mantinelech drnčího uklidňování (drone ambient), kdy jsou s citem a láskou vnořovány narušující ruchy (industrial), nehudební nářky hudebních nástrojů (experimental), sténající zvuková bolest (?). Pokud jsem se vše snažil pochválit při záznamu koncertního provedení, pak i zdejší dvě skladby „Bitter Sweet Hematoma“ (1) a „The Inner Line Of Waiting“ (2), každá zhruba po osmnácti minutách, jsou v naprostém pořádku. Ne, jsou výtečné, díky přehlednému zvuku, křehké produkci a v neposlední řadě hudebnímu přemýšlení a koncepci. Mám pocit, že chlapíci vnášejí do díla své dřívější zkušenosti, mají rozdělené role, což celku nadmíru prospívá.

Na závěr se sluší pochválit jednoduchý, uhrančivě krásný obal, ale neodpustím si i malou kritickou poznámku, kterou jsem osobně probíral i Janem K!ammem, hybatelem společnosti. Mé obavy a špatné zkušenosti s alternativními potisky cédéček nebyly rozptýleny. Ano papírová samolepka drží, neodlupuje se na vnějších krajích, jako u jiných, ale díky vyšší teplotě a rychlosti v notebooku dochází k prohnutí vzhledem k tahu dvou materiálů (ala bimetal) a kraje při přehrávání lehce o cosi drhnou… Škoda, u jednorázového demáče je to asi jedno, ale u titulu, který je určen k dlouhodobější archivaci a více poslechům je to negativum.

RadeK.K.

http://rumzine.com/

RUiNU: Beaten By Marshmallows očima Radka Kopela

2010-02-13T03:11:00.000-08:00

Pražská aktivita (vydavatelství a koncerty) si nedá pokoj. Opětovně nám předkládá zvukovou nabídku, kterým je stájová kobyla RUiNU. Nadstandardně dobře zpracovaný obal v podobě papírové kapsy z potištěného růžového, strukturovaného papíru s vloženým papundeklovým čtvercem s pěnovým terčíkem na uchycení disku. Ten je místo přímého potisku opatřen vkusnou samolepkou. Ovšem zvuk je oč nám běží, takže se pojďme prob(d)rat obsahem jedniček a nul.

Koncertní záznam z Prahy je datován 9. únorem 2009 a mastering provedl Sopl. Toliko informace na dně reversu. Dvaatřicetiminutová plocha začíná náběhem brumu a opatrného industriálního lomození. Drnčící plošení je průběžno narušováno rozličnými prvky např. v podobě žesťových foukanců, elektronických pulsů. Celková atmosféra se nervně obměňuje a intenzivně střídá, není uspávací což je evidentně ku prospěchu věci. Pokud jste, stejně jako já nebyli účastni živého představení, nezvývá nám než si dle možností své fantazie vše představovat. Zaslechl jsem snad lidi, je to trubka, vrčí tu nějaký motůrek, atp.? Vydatný poslech odměňuje nejen muzikanty, ale jsem si jist, že i Vás jako posluchače.

Radek Kopel
www.napalmed.blog.cz

Recenze na Head In Body, Cecil Cobalt, DIYCORE

2010-02-13T02:58:00.000-08:00

Maskovaný anonym Head in Body je objev minulého roku. Ač pod hlavičkou KLaNGundKRaCH, nejde ruku v ruce s převážně noisovou produkcí labelu. Minimalistická lo-fi elektronika jako song-writerismus? Jsi zdravý?

„Head in Body tak po svém naplňuje nepřiznané krédo hudebního izolacionismu - skrývám se, abych byl objeven." Vystupuje v masce, ale aby umocnil anonymitu, postaví vedle sebe baskytaristku My Sister Is Pregnant, která si vezme většinu pozornosti, i jen coby žena. Koho by napadlo využít v experimentálním elektrikářství plejbek?

Psychotrance. Klaustrofobní minimal.

Když sami KLaNGundKRaCH označují Head in body jako černého koně labelu, nemusí to být jen velkorysá vějička. Head in body se jednak vyděluje svým pojetím ticha, jednak vedle intenzivních noisových masáží dalších projektů je tohle opravdu písničkářství. Znepokojující hudba za minimálních prostředků. Richie hawtin bez tváře, richie hawtin jako prázdné tělo, demonstrující maska. Zraněná image vyžaduje opačný průnik, vnější fak.

Subliminal potřebuje lehký noisový závoj, bez něj nejde nikam a November Növelet už jsou disco wave, čumák do minulosti a společenský oděv, jakkoliv úchylný. Německý label Galakthorrö? Ale jistě: Pro Extremis Pro Galakthorrö. Nic není tak horké, za některými projekty si není těžké představit Moimira Papeže. Ale zatímco Herz Juehning jde od písničky k její relativizaci, Head in body postupuje opačným směrem, open your eyes. Hermann Kopp zas ohýbá klasické nástroje do vážně filmové religiozity, půvab smrti can dance. A tak nejblíže je duo Haus Arafna.

Aka Plastikman je to správné alter ego Richie Hawtina, ale mluvim o klidném konceptu DE9 / Transitions a ne o minimal rave ani o věcech, evokujících trans europe express.

Head in body je ovšem tajemnější a špinavější, proti hladké lince prostoru staví glitche a malinkatá ruchadla, filtruje hlas do neutrálních bestií, zcizuje každý lidský dotek maskou a téměř neznatelným smíchem. Záchvěvy industriálního ambientu vyžadují jen dvě ruce a cokoliv z pokoje. Temnější a uměřenější poloha brněnské Mateřídoušky, bez té fantaskní ornamentalistiky, bez pohlavních pohádek.

Vím, jak dýchá tělo. Živá pumpa v pouštní hale.

Cecil Cobalt

www.diycore.net

RUiNU vyrážejí na Hematoma-Marshmallow Tour

2010-01-30T14:01:00.000-08:00

Kavárna, galerie, hospoda, vegetariánská restaurace – to jsou místa, na kterých se počátkem února představí na sérii improvizovaných vystoupení pražská trojice RUiNU.

Proměnlivé seskupení hráču na lo-fi elektroniku, ozvučené objekty a dechové nástroje, které se vyznává z náklonosti k ruinám všeho druhu, vystřídá na akcích v Novém Jičíně, Ostravě, Olomouci a Brně rozmanité prostory, které se v poslední době staly útočištěm ojedinělých (nejen) zvukových událostí. V Novém Jičíně bude v rámci koncertu promítnut nový dokument Jana Hanuše Squat Wars, ohlížející se historií „obsazování“ v ČR. V olomoucké Ponorce se ke skupině připojí saxofonista Áda z kapely Zabloudila a večer doplní originální solitér Tomáš Vtípil. Na závěrečném koncertu turné se RuiNU na pódiu setkají se zahraničními projekty Poke Machine a Tree People (v nichž působí členové skupin Ultralyd, MoHa! či Jazkamer).
V současnosti jeden z nejaktivnějších projektů radikálního vydavatelství KlaNGundKRaCH (naposledy se RUiNU ukázali v listopadu před legendárním švýcarským performerem Jokem Lanzem aka Sudden Infant) představí také dvě dosud čerstvé nahrávky, které vyšly v těsném závěsu za sebou na podzim loňského roku. Představují skupinu ve dvou typických polohách: Waiting for the Hematoma zachycuje „domácí improvizaci“ na pomezí obývacího pokoje a kuchyně, Beaten By Marshmallows je záznamem loňského dubnového vystoupení před zámořskými ikonami lo-fi psychedelie P.A.R.A. a členů The Skaters.

RUiNU založili na podzim roku 2007 Jan Klamm a Ondřej Parus jako vedlejší projekt industriálně-psychedelické skupiny Kaspar von Urbach. Od začátku šlo o improvizačně-noisový projekt otevřený spolupráci s různými hosty. Stabilní járdro bylo po několika koncertech rozšířeno, když se třetím regulérním členem stal klarinetista a saxofonista Patrik Pelikán z českobudějovické skupiny Psychedelický flákač na odstřel, který RUiNU obohatil o vlivy punku a volné improvizace. Debutová nahrávka v této sestavě The Sucking-Stone Sequence vyšla v roce 2008 taktéž na značce KLaNGundKRaCH.

ODKAZY a POSLECH:
http://ruinu.klangundkrach.net
http://myspace.com/klangundkrach

Recenze Kaspar von Urbach - Last Laugh, DIYCORE & Cecil Cobalt

2009-12-02T06:18:00.000-08:00

Mutantní modrá krev naší přední industriální zrůdnosti, Kaspar von Urbach s novým materiálem, odhaluje dvě odlišné polohy: poslední smích (absentující smíšek) a mentální posilovna.

Otvírák je ve znamení chadimovské rituálnosti, písničkovější varianta kašpařích hodů je samozřejmě vedle strohé deklamativnosti dřív nebo později neurvalejší a intenzivnější, dlouho se zdá, že rocková kapela je za oponou, která se už už rozhrne, ale „v rámci tučnosti" a „napříč masitostí" dojde ke zlověstnému odhalení prázdného pódia, na němž se neviditelně mísí zbytky rockového orchestru s elektronickou masou a deathmetalovým vokálem.

Pokud máte rádi, nebo si dokonce libujete ve zvukových záznamech průmyslového hluku, musíte chápat slabost pro ladění rádia. A takové jsou i koncerty Kaspar von Urbach: jednou nahoře, jednou hluboko pod úrovní napojení, ambientní ohledávání zvuků i žahavě chladná smršť, chvíli blízko, chvíli dál, bytosti se zjevujou, ale ne každou lze zahlédnout do záhybů. Last Laugh je smíchem, kterým se baví, ale zároveň se nedá dohlédnout, o co přesně jde, kdo se směje v jakém pořadí a čemu.

Poměrně jasně strukturovaný, temný vál je záznamem koncertní improvizace z olomuckého klubu 15 minut a téměř padesát minut z této čtvrthodinky je tak akorát, abyste měli dost a zároveň se k desce brzo vrátili. Textové útržky jsou vybrané pečlivě a stále rezonují, slova jako „kontingent", „volby" nebo mantricky se opakující vzorec „medium is a message", kde message je spíš masáž než vzkaz, či obojí, tělesný štempl.

Druhá půle je o něco abstraktnější, krajina za neklidným zrcadlem, továrními vraty i v pustině za poslední halou, tam kde svítí velký hvězdy a zvěř čeká na svá jména. Tahle muzika nebudí ze sna, spíš se vkrádá do krve a čeká.

Kdo se směje naposled, ten se směje poslední...

Cecil Cobalt
http://diycore.net

Recenze na K-lxm - Tone Decay Test od pana Cobalta

2009-12-02T06:10:00.001-08:00

Při hodnocení industriálně noisových pachypodií si stěží vystačíte s klasickými měřítky recenzentského aparátku, zvukové modulace tohohle úchvatného hudebního nábřeží nepoužívají takřka nic z tradičních písňových forem. Tím nechci říct, že reflexe musí být nutně subjektivní, ačkoliv která není... Stará pájka je těžká do ruky, co je drahé, to je snadnější. Tudy cesta nevede.

Vročením se shoduje s albem Time is false (2008), ale proti jednotrackovému kosmickému albu je tu několik skladeb, šestkrát tester, náhubek na uši. Samotné rozčlenění nemusí znamenat rozdělení sonického průletu ani jeho tvarování. Ale Tone decay test opravdu předkládá šest odlišných číslovaných kompozic, jen jediná se vleze do deseti minut. Hned ta první kuje železo v těch hůře snesitelných výškách, vděčnost za spočinutí a rytmus, převládá dojem staré dobré průmyslové práce s kovem, cizí komputer mlčí.

A mezi druhým a třetím válem se mi vybaví verše čínského stopaře Hedvábné cesty, Li Po:
„pavilón na jezírku / vítr provoněl / opojnou vůní / lotosových květů".

Dvojka proti tomu ohledává hlubší, basové podloží zdánlivě mrtvé země a trojka je působivou syntézou, která poutá pravidelně se vracejícími údery na pozadí hvízdajícího nebe, mezi nimi mění prachové částice své skupenství několikrát do vteřiny. Nehostinná, ale přitažlivá krajina.

Dlouhá cesta vede domů, odešel jsem včera, ale stejně to nepoznám, řekni mi, že už tam jsem. Dlouhá a těžká cesta vyžaduje poslech-meditaci, nechat se unést hlukem, hrou kontrastu a nebát se zapomenout na ticho. To je největším přítelem noisaře, stejně jako pes potřebuje psa.

Někde mezi intenzitou Napalmed a rafinovanými muchlážemi Kaspar von Urbach, Head in Body jsou příliš chemičtí. K-LXM jede na prostorovost, organiku a filmové tapisérie. Mechanik.

Cecil Cobalt
http://diycore.net

Recenze Cold Dreams od BBNU na DIYCORE.NET

2009-11-11T06:41:00.000-08:00

"Cože? Co to je? Zničehonic se odněkud přišourala parta tučňáků s trubkama a pozounama. Něco jako Circus Arctis. Promnu si uši. Zmizí jako halucinace. Barevné mžitky na neměnném pozadí. Rozplývají se jako otisky slunce na sítnici. " Čtěte zde.

Vyjádření pořadatelů k zákazu akce Wastesound Shift v Ekotechnickém muzeu

2009-10-19T04:09:00.000-07:00

Pořadatelé hudebně-performační akce Wastesound Shift, jež měla proběhnout 13.10. v Ekotechnickém muzeu v rámci bienále Industriální stopy, cítí potřebu vyjádřit se k okolnostem, které vedly ke skandálnímu zrušení programu novým vedením muzea přibližně pět hodin před jeho začátkem. Na Wastesound Shift mělo vystoupit pět významných hudebních projektů, z toho dva zahraniční, a cílem bylo konfrontovat genius loci bubenečské kanalizační čističky (tj. Ekotechnického muzea) se současnou experimentální hudbou.

Za zrušením akce jednoznačně stojí nepřehledná situace ve vedení Ekotechnického muzea, která eskalovala 12. 10. (tedy den před Wastesound Shift) odvoláním Martina Holoty, bývalého člena správní rady, který byl dočasně pověřen vedením čističky po odchodu Jana Palase. Necítíme se být povoláni vyjadřovat se k poměrům ve vedení Ekotechnického muzea, nicméně jsme pobouřeni postojem dvou na místě přítomných zástupců nového vedení, Tomáše Věžníka a Tomáše Nováka, kteří podle svého vyjádření tlumočili stanovisko správní rady. Z jejich vyjádření, jak dokazuje nesestříhaná audionahrávka, zachycující jejich komunikaci s pořadateli (http://www.mediafire.com/?wqllwizmnyn), vyplývá, že správní rada či nové vedení ani trochu necítí morální povinnost nést zodpovědnost za program, který byl domluven v době, kdy muzeum řídil Martin Holota (doprovodné akce k bienále Industriální stopy koordinovala po dohodě s Martinem Holotou Lenka Dolanová z občanského sdružení Yo-Yo, které bylo přizváno k pořádání kulturních akcí v prostorách čističky), ba dokonce se snaží předstírat, že vedení o akci, která byla domluvena déle než dva měsíce dopředu, byla uvedena v oficiálním (webovém i tištěném) programu, vůbec nevědělo. Vedení evidentně využilo situace, že pořadatelé neuzavřeli písemnou smlouvu a vše se řešilo, jak už to u nekomerčních kulturních akcí, které se pořádají bez sponzorů, grantů a dotací, ústní dohodou. Akce byla (navzdory mnoha ústupkům ze strany pořadatelů) z čističky vykázána jen několik hodin před začátkem – podle slov pánů Věžníka a Nováka – kvůli její chaotické a neprofesionální přípravě a kvůli tomu, že ohrožovala památkově chráněný objekt a v neposlední řadě také dobré jméno Ekotechnického muzea.

Považujeme za skandální, že se vedení Ekotechnického muzea, které je veřejně prospěšnou společností a čerpá finanční prostředky především ze státního a městského rozpočtu (a vedle toho také z komerčního pronájmu – firemní rauty ani sportovní akce zřejmě dobré jméno muzea neohrožují…), takto postavilo k programu, který byl součástí významné mezinárodní kulturní akce. Chápeme tento postoj jako výsměch všem, kteří nezištně ve svém volném čase a často za své vlastní peníze spoluvytvářejí živé kulturní dění a na rozdíl od pánů Věžníka a Nováka riskují mnohem víc než něco tak iluzorního, jako je dobré jméno muzea, které podle našeho názoru poškozuje právě popsané jednání. Místo toho, aby si vedení muzea vážilo možnosti protnout neobyčejnou atmosféru této industriální památky se současnou uměleckou tvorbou, volí zřejmě cestu opačnou a snaží se bubenečskou kanalizační čističku zakonzervovat a znepřístupnit. Impulsem k uspořádání Wastesound Shift bylo okouzlení unikátní architekturou čističky a cílem bylo právě šíření „dobrého jména“ tohoto impozantního objektu. Nyní máme podezření, že si správní rada představuje, že tzv. dobré jméno muzea vzniká tím, že o něm málokdo ví a téměř nic se v něm neděje.

Nakonec je třeba poděkovat občanskému sdružení Greendoors a Klubu v Jelení, díky jejichž vstřícnosti mohl program, byť v okleštěné podobě, proběhnout.

Letmo Productions & KLaNGundKRaCH

Beefeater v čističce aneb jak se dělá "dobré jméno" Ekotechnického muzea

Ples upírů

Možná do čističky přibruslí i Jarda Jágr...

Článek na Novinkách.cz:

http://www.novinky.cz/kultura/181818-industrialni-bienale-znehodnotila-blamaz-s-akci-v-ekotechnickem-museu.html

Wastesound Shift (Bienále Industriální stopy)

2009-10-02T06:06:00.000-07:00

13/10/2009 Stará kanalisační čistírna v Bubenči (Ekotechnické museum), Papírenská 6, Praha 6

„Odpadní“ zvuk v širokém pojetí experimentální hudby – od elektroakustického bádání až po hlukovou katarzi. V průběhu večera dojde k rozmanitým konfrontacím mezi historickou průmyslovou architekturou a současnou „průmyslovovou“ hudbou v podání slovensko-českého industriálního dua Einleitungszeit, mladého holandského experimentátora Woutera Jasperse, pražského noise-improvizačního tělesa S/M, etno-industriálních šamanů Do Shaska! a Kollektivu KLaNGundKRaCH ve spolupráci s filmařem Ondřejem Vavrečkou, kteří vystoupí se speciálním audiovizuálním programem.

Vstup: 100 CZK

http://www.industrialnistopy.cz/2009/12-predbezny-program-praha.aspx

Týden nepřizpůsobivosti

2009-09-15T03:36:00.000-07:00

http://neprizpusobivi.fnf.cz/

The Ruin Of Ruins a Bone Machine v café Na půl cesty

2009-09-07T05:36:00.000-07:00

Recenze na KvU - The Last Laugh: Petr Ferenc, HisVoice

2009-08-25T07:34:00.000-07:00

http://www.kvu.klangundkrach.net/images/recenze_hisvoice.jpg
His Voice

Recenze: Radek Kopel, napalmed.blog.cz

2009-08-25T07:24:00.000-07:00

Birds Build Nests Underground - Cold Dreams (CD-R, 2009, KLaNGundKRaCH)

Nádherný obal! Nemyslím, teď rukopisnou kapsu vydavatelství, ale fotku. Tak výrazný motiv, přitom jednoduchý a čistý. Dnes už se to nenosí, ale v regálu obchodu s muzikou by se album vyjímalo a mnohý by jej minimálně obhlídnul. Věřím, že bude i pár takových, kteří se na tématem ošklíbnou. Jejich boj.

Pražské duo gramefíňáků přehrává, hraje, manipuluje, míchá, kombinuje, kolážuje. Vše za pomocí vinylů a příslušných zařízení. Směsice si udržuje jistou náladu, podsouvá posluchači útržky. Jazzové bicí, poklidné hučáčky, oživující ruchy, hudební nástroje a nekonečný seznam dalšího. Vše je doprovázeno někdy více, jindy méně slyšitelným, nezbytným a typickým praskotem prachu v drážkách. Skvělá produkce, dobrý zvuk, ovšem ambientní, až uspávací nálada je po nějaké době skutečně uspávací. Dobře tuto snáším ještě v polohách, kdy se vrství a prokládá, ovšem mimimalistické části v závěru mi nechutnají vůbec. Nevadil by moment překvapení, klidně i několik drzostí hraničících třeba až s leknutím. Na precizním digitálním nosiči s příjemnými analogovými zvuky jsou těmito překvapeními ostrůvky ticha, bohužel v negativním smyslu slova. V příjemné první půli mi přetrhly poslouchací nit dobré desky, která má minimálně potenciál vzorku a odrazového můstku pro další experimentátory, kteří se nespokojí s gramofonem coby zařízením pro výrobu tupého duc-duc dum-dum čvach-čvacht...

Kaspar von Urbach - The Last Laugh (CD-R, 2009, KLaNGundKRaCH)

Novinka se světle laděným obalem může při pouhopouhých dvou skladbách na první pohled naznačovat zbytkový materiál a jakési rozloučení. Je těžké orientovat se, divný úsměv rozpixelizovaného pána, černý proužek také brání odezírat mu z očí. Obrázek zadní strany, ať točím jak chci, nepomáhá už vůbec. Buď je to skutečně pohled napříč tučností, nebo je to zhmotnění písně pro Varla, ta.

Úvahy o zbytkovém materiálu, neřkuli odpadu, berte s rezervou. Plácám, aby bylo co psát. Disk je vypálen dvaapadesáti minutami industriálu v nejlepším slova smyslu. Miniatura Napříč tučností (v rámci masitosti) (1), alespoň v rámci konceptu desky, je návodem jak vytvořit "písničku". Má vše co si dav žádá - atmosféru, rytmus, sdělení. Tajuplná ponurost, vkusné opakování, variování, stupňování. S vygradovanou explozí celkový výraz zhrubne a je podpořen slušivou němčinou. Toliko studiový track ze září roku `07. O dva necelé roky později, v dubnu 2009, si kapela nahrála záznam koncertu a ten je ná předložen pod názvem Untitled song for Varla, Billie & Rosie (2). Dlouhá, pestrá a zajímavá industriální koláž je průběžně prošpikována samplovaným mluveným slovem a doslova prosycena zajímavými ruchy. Rytmizované kovy, tepané pružiny, kvílící haly, modulované hlasy a mnoho dalších elementů. Při sledování kapely na pódiu je snazší dosazovat si slyšené k viděnému, přesto si myslím, že má nahrávka i přes pár technických chybiček, potenciál zaujmout. Drobné nedostatky proti hi-fi normě nejsou nijak zásadní, navíc mohou být a dozajista jsou součástí tvorby. Improvizovaná nahrávka je výtečně sejmutá, přehledná a čistá. Rád bych vyzdvihnul např. práci s rádiem, průběžné střídání zvuků, kombinování nálad. Cit pro vyváženost, dramatičnost není dán každému. Kašpaři jej mají a nepochybuji, že výsledky budou vždy stát za to!

Kdo se směje naposled, ten se směje poslední...

http://napalmed.blog.cz

Koncert muže, co zabil Michaela Jacksona

2009-07-20T06:41:00.000-07:00

Stalo se to 25. 6. a byl to šok. Slzy tekly po hektolitrech, několik sebevražd ze žalu, a oprávněný údiv zasáhl i ty, které dotyčný nikdy příliš nezajímal: existence Krále popu se jevila natolik neskutečná, že se zdálo nemožné, že by tento člověk-maska vůbec mohl zemřít běžným způsobem. Údajně zástava srdce. Osobně bych čekal spíš nějakou vnitřní explozi, která by rozmetala Michaelovo tělo, tu pevnou schránku, která měla být kopií Diany Ross, na tisíc kousků, nebo že se ten uměle vyztužovaný korpus minimálně zlomí vejpůl pod vnitřním tlakem v důsledku uzavření všech vchodů i východů. Pochopitelně se objevují nejrůznější dohady. Někteří (zřejmě fanoušci klipu Thriller) tvrdí, že nejde o definitivní odchod, ale pouze o přechod k jiné formě existence, třeba té, pro kterou má angličtina krásný výraz „undead“ (profesor Van Helsing si už brousí falos). Další hypotézou je asistovaná sebevražda, o kterou se měl na žádost zuboženého Michaela postarat jeho osobní lékař dr. Moreau, pardon Murray…

Každopádně, všechno je to trochu jinak… Michael byl opravdu zubožený a smrt pro něho nepochybně musela být úlevou. To, co ho ale drželo tak dlouho při životě, byl možná pocit, že něco zůstalo nevysloveno; něco, co by aspoň trochu změnilo ten závratný nepoměr mezi tím, kolik toho udělal pro své fanoušky, a tím, jak málo myslel sám na sebe. Že nakonec mohl přece jenom vydechnout naposledy v míru a pokoji, bylo způsobeno tím, že se objevil někdo, kdo na sebe vzal tu zodpovědnost a vyslovil to za něho: Zack Kouns.

Zackova 12-palcová deska s názvem Michael Jackson: „I Just Can’t Start Loving You!“ vyšla 21. 6., čtyři dny před Michaelovou smrtí, a pokusil se na ní o to, k čemu se on sám nikdy neodhodlal: vytvořit popové album, které by bylo osobní a zrcadlila se v něm Michaelova rozporuplná podivínská existence. Zack Kouns se sice nemohl stát Michaelem Jacksonem doslova (což se projevuje hlavně v psychedeličtějších pasážích, v kterých je čitelný Zackův typický rukopis), nicméně zvláštní atmosféra plná smutku, něhy a zároveň i perverze a šílenství, ozývající se v písních jako "How Could He Hurt That Little Child" nebo "God Loves the Little Children", evokují něco, co by se snad dalo nazvat potenciálním hlasem zestárlého a bilancujícího Michaela Jacksona. A Michael to pochopil… To, co na první pohled vypadalo jako další obskurní výstřelek v oblasti vzdáleného hudebního okraje, se nakonec vyjevilo jako velká věc: Zack se tím, co udělal, vzdal části svého Já a zaopatřil Michaelovi vytoužený volňásek „dolů“. Ano, Zack Kouns svým způsobem zabil Michaela Jacksona, ale nebyla to vražda, byla to rána z milosti. Michael na ní čekal dlouho.

V sobotu to bude přesně měsíc od Michaelovi smrti. "Beat It" ani "Billie Jean" sice na Parukářce neuslyšíte (leda jako chill-out), ale písničky Zacka Kounse o krvi ve stolici a mrtvých zvířatech taky stojí za to. Můžete si je poslechnout tady: http://myspace.com/zackkouns, anebo si stáhněte skvělý temně psychedelický album A Catalogue of Erica’s Misfortunes (http://www.archive.org/details/ca192_zk). Zackova hudba je neobyčejně rozmanitá – od folku a psychedelie přes alternativní pop až k improvizaci a noisu. Od koncertu se spíš než písničkářství dají očekávat experimentálnější polohy, možná v tomhle duchu: http://www.youtube.com/watch?v=a8QrpfGQm5Q, ale těžko předvídat. Zack se taky někdy rád svlíká (minimálně do slipů), což sice slíbit nemůžu, ale určitě můžu slíbit nevšední, „božsky-anální“ zážitek (celestial_anus = Zackův email). Kromě Zacka vystoupí ještě jemný kanadský mladík Rory Hinchey s minimalistickou klávesovou hrou prořezávanou vysokofrekvenčními ruchy a taky The Ruins of Ruins (doom-pop v podání kytaristy a zpěváka Aim Paix Rouilleux a lo-fi/noise/improvizačního tria RUiNU). Začátek bude ve 20:00 a vstup 120,-.

25. 7. Bunkr Parukářka, Praha – Žizkov

Zack Kouns (US), Rory Hinchey (CA), The Ruin Of Ruins (CZ)

Zack Kouns: http://myspace.com/zackkouns

Rory Hinchey: http://roryhinchey.com

The Ruin of Ruins: http://www.last.fm/music/The+Ruin+Of+Ruins

Básník Ticho: Noste před Miladu růže!

2009-07-02T07:47:00.000-07:00

Vážení přátelé, vy které hrdě zveme přáteli

i Vy

známí jen letmo z ticha a sítí

V Praze došlo k nejbrutálnějšímu zločinu od vypálení Lidic v roce 1942

Dne 30.6. 2009 Lidové Milice a Vandalské a onanující nacistické hordy
zákeřně přepadli, vydrancovali a brutálně zdemolovali

BARÁK MILADA

Přepadli Barák Milada, který je společně s Golemem největší legendou Měst
Pražských

Přepadli Barák Milada, který byl jednou z největších turistických atrakcí Prahy

Přepadli Barák Milada, kde se uskutečnilo 7 ročníků legendárního literárního
festivalu Máchův Šírák a 3 Turnaje básníků

Přepadli Barák Milada, který je známý ze všech avantgardních knih

Pomozte prosím Miladě!!!

Noste před Miladu růže!

Čelte s námi vandalským hordám a jejich údajnému řádu!

Bojujte za Svobodu a demokracii!!

Za Český telepatický Kongres

1. tajemnín a tiše

básník ticho

převzato z https://squat.net/praha/

Recenze na Vital Weekly

2009-06-28T06:59:00.000-07:00

KASPAR VON URBACH - THE LAST LAUGH (CDR by Klang Und Krach)

An odd release here by the noise band Kaspar von Urbach. Two pieces, one lasting just five minutes and one forty-eight. The latter begins with the voice of Burroughs, quoting Gysin about 'literature being fifty years behind painting', and somewhere in the piece we hear McLuhan's 'the medium is the massage' as a loop. All set to a sound collage of sorts. There are noise bits of them rambling on some sheets of metal, electronic (guitar pedals), but what makes this release more interesting than the usual noise bunch, is the fact that Kaspar von Urach knows how to pull back. They build in moments of relative silence, although not as 'microsound' as some of the bits on 'Selfbondage' (see Vital Weekly 656), which was throughout a better release. That one was a mixture of styles (ambient, microsound, folk noir, noise) and I was wondering which style they would pick to explore. It was noise in the end and while they don't do a bad job, this release didn't please me that much. Maybe a solid mixture of noise and say microsound would be a thing for them. The ideas are there, just needs shaping.

BIRDS BUILD NESTS UNDERGROUND - COLD DREAMS (CDR by Klang Und Krach)

Behind Birds Build Nests Underground we find Michal Brunclik and Petr Ferenc, who are armed with a bunch turntables, vinyl records and loops create their work 'Cold Dreams'. It takes a while before I realized that they use vinyl only, which was nice, but somewhere around the ten minute mark things dawned on me. That's not bad, since I must admit I am not the biggest lover of works like this. Even when I like the music itself, I keep thinking: well, this is made with sounds other people have produced in the first place. I think Birds Build Nests Underground do a nice job, sometimes it stays a bit too long in a loop, and some of the fades are a bit crude, but its nice enough though. More the kind of stuff you should witness in an intimate setting in a small concert space, rather than play at home, I think. Which makes me wonder why people actually release music like this.

Frans De Waard

http://www.vitalweekly.net/

2009-06-24T02:43:00.001-07:00